Písmomalířská dílna: štětec, email a stavba písma na ploše
- Lajnovací štětec a jeho vedení
- Emaily, ředidla, hustota
- Rozvržení a konstrukce
- Rytmus a mezery
- Sklo a reverzní malba
- Stín, objem, kontura
- Zlacení plátkem
- Podklad a ochrana
Zápisky o řemesle, které se učí rukou: jak se drží liner, proč email tuhne jinak než disperze, jak se plocha rozměří dřív, než se do ní sáhne barvou, a co dělá nápis čitelným z druhé strany ulice.
Lajnovací štětec: co dělá tah dlouhým a plynulým
Písmomalířský liner není malířský štětec zmenšený do tenka. Má dlouhé, měkké vlasy — nejčastěji veverčí nebo syntetickou náhradu — a jeho smysl je jediný: udržet v sobě dost barvy na celý tah a vypouštět ji rovnoměrně. Krátký štětec vypustí barvu na prvních centimetrech a zbytek písmene už jen škrábe. Proto se u lajnovacího štětce nesleduje špička, ale takzvané břicho: místo, kde je nabráno a odkud barva postupuje.
Nabírá se z okraje kelímku, opakovaným otáčením štětce v barvě, dokud se vlasy nesrovnají do jednoho plochého listu. Přebytek se stahuje o hranu, nikoli setřením do sucha. Štětec, který je nabraný správně, drží tvar sám od sebe a po odložení se nerozjede.
Držení, které nezablokuje zápěstí
Štětec se drží vysoko, blíž ke konci násady, mezi palcem a ukazovákem, s opřením o prostředníček. Ruka se nedrží nad plochou ve vzduchu — malý prst nebo hrana dlaně se opírá o desku nebo o opěrnou tyč. Tah pak nevzniká prsty, ale pohybem předloktí a mírným otáčením násady. Prsty jen korigují sklon.
Nejčastější zdroj kostrbatých tahů je držení jako u psacího pera. Písmo se tak dá napsat malé a pomalé, ale jakmile má tah přesáhnout několik centimetrů, ruka se zastaví uprostřed a v tahu zůstane viditelné zaváhání.
- Nabírat vždy víc barvy, než se zdá nutné pro jedno písmeno.
- Vést tah k sobě, ne od sebe — směr k tělu je stabilnější.
- Otáčet násadu při obloucích, aby zůstala stejná šířka stopy.
- Neopravovat tah v půli; nechat zaschnout a přejít znovu.
- Po práci vyčistit a uložit vlasy narovnané, ne ohnuté.
Emailové barvy, ředidla a hustota, která se dá vést
Klasické štítové emaily jsou syntetické nebo olejové barvy s vysokým podílem pojiva. Zasychají pomalu, což je pro písmomalíře výhoda: tah má čas se sám srovnat a hrany se zatáhnou do hladké linky. Právě proto se ruční nápis pozná i z dálky — okraje písmen nejsou zubaté, ale mírně napjaté.
Hustota z plechovky bývá pro liner příliš vysoká. Ředí se po malých dávkách odpovídajícím ředidlem, obvykle lakovým benzinem nebo syntetickým ředidlem podle typu barvy, a míchá se do stavu, kdy barva stéká ze štětce v souvislé, pomalu se trhající nitce. Příliš zředěná barva prosvítá a podtéká pod okraj; příliš hustá se za štětcem tahá a zanechává rýhy po vlasech.
Zkouška před prací, ne během ní
Míchá se vždy na kus stejného materiálu, jaký bude nést nápis. Email se chová jinak na lakovaném plechu, jinak na natřeném dřevě a jinak na skle. Zkušební tah ukáže tři věci najednou: krytí na jeden nátah, rychlost zatažení a to, zda barva neodpuzuje povrch.
Teplota a průvan mění všechno. V chladné dílně email tuhne pomaleji a déle drží lesk, v přímém slunci na zdi zaschne dřív, než se dokončí druhá polovina slova. Proto se venkovní práce plánuje do stínu a postupuje se po písmenech, ne po celých řádcích.
Rozvržení plochy: rozměření dřív než první tah
Většina práce na nápisu se odehraje ještě před tím, než se otevře barva. Plocha se rozdělí na optický střed, který leží mírně nad geometrickým středem, a určí se výška řádků. U vývěsního štítu se výška písmene odvozuje od vzdálenosti čtení: hrubým vodítkem je, že velká abeceda vysoká jeden centimetr je pohodlně čitelná zhruba ze čtyř metrů. Zbytek je otázka úhlu pohledu, kontrastu a okolního ruchu.
Vodicí linky se dělají křídou, měkkou tužkou nebo tenkou vrstvou křídového prášku podle povrchu. Na tmavý lak se kreslí bílou, na sklo se linky umísťují na opačnou stranu tabule, aby nepřekážely. Základní síť tvoří čtyři linie: dolní dotažnice, střední výška, verzálková výška a horní dotažnice.
Postup rozvržení
- Změřit plochu a vyznačit svislou osu a optický střed.
- Rozhodnout počet řádků a jejich hierarchii — jeden hlavní, ostatní podřízené.
- Napsat text v náčrtu ve správném poměru na papír stejného tvaru.
- Přenést linky na plochu a vyznačit začátek a konec každého řádku.
- Rozvrhnout slova od středu ven, aby okraje zůstaly vyrovnané.
- Naznačit dříky a osy písmen, teprve pak sáhnout po štětci.
Náčrt v měřítku šetří víc času než jakákoli rychlá ruka. Chyba v rozvržení se totiž nedá spravit lepším tahem — musí se přemalovat celý řádek.
Rytmus písmen a světlost mezer
Mezery mezi písmeny se neměří, odhadují se okem. Cílem je stejné množství světla mezi sousedními znaky, ne stejná vzdálenost mezi jejich okraji. Dvojice s rovnými dříky, jako H a I, potřebuje mezeru největší; kulaté tvary se přibližují, protože jejich oblouk už sám odebírá část plochy; diagonály a otevřené znaky se zasouvají nejhlouběji.
Praktická pomůcka: dívat se na řádek přimhouřenýma očima nebo z většího odstupu. Písmena se rozostří a zůstanou jen tmavé skvrny a světlé mezery. Pokud některá mezera vyskočí jako díra, je příliš velká, i když je změřená správně.
Vnitřní tvary rozhodují
Rytmus řádku se řídí vnitřkem písmen, ne jejich vnějším obrysem. Když jsou vnitřní prostory nepravidelné — jedno o užší, druhé širší — nezachrání to sebepřesnější mezerování. Proto se u zakázkového písma nejdřív ustálí šířka dříku a šířka vnitřního prostoru, a teprve podle nich se odvozují všechna ostatní písmena.
U slov psaných velkými písmeny se navíc počítá s tím, že mezera mezi slovy má být menší, než se intuitivně nabízí. Zhruba šířka písmene O bez jeho tahů obvykle stačí; širší mezera řádek rozpadá na jednotlivé kusy.
Sklo, reverzní malba a zlacení plátkem
Malba na sklo se dělá zezadu a čte se zepředu. To obrací celý postup: nejdřív se maluje to, co má být nakonec nahoře — kontura, lesklá plocha písmene, zlatý plátek — a až nakonec podklad, který vše překryje. Kdo si zvykl na běžnou vrstvenou malbu, musí si přeučit pořadí i směr textu, protože předloha se pod sklo pokládá zrcadlově.
Sklo se před prací odmastí a zbaví zbytků čisticích prostředků. Jakýkoli mastný film způsobí, že barva ani klih nepřilnou a hrana se po zaschnutí odloupne.
Zlatý plátek na skle
Plátkové zlato se na sklo pokládá do vodného klihového roztoku. Plocha se zaplaví, plátek se přiloží a klih ho při zasychání přitáhne k povrchu tak těsně, že vznikne zrcadlový lesk, jaký se barvou napodobit nedá. Po zaschnutí se přebytek odstraní vatou, případně se zlato zdvojí druhou vrstvou, aby zmizely drobné trhliny.
Teprve pak se z opačné strany maluje písmo — buď se zlato podmaluje krycí barvou v tahu písmene a okolní plátek se setře, nebo se do zlata nejdřív vykreslí obrys. Zlacení není jen ozdoba: na skle a v exteriéru vydrží déle než většina žlutých pigmentů, které na slunci blednou.
- Předlohu vždy obrátit zrcadlově a připevnit z líce.
- Pracovat v prostoru bez průvanu — plátek se zvedá i při slabém pohybu vzduchu.
- Klihový roztok míchat čerstvý a nechat vychladnout.
- Zlato nikdy nezkoušet čistit rozpouštědlem.
- Zadní stranu po dokončení chránit krycím nátěrem.
Stín, objem a kontura
Stín u malovaného nápisu neplní dekorativní úlohu, ale oddělovací. Odsazuje písmo od pozadí a zvyšuje čitelnost tam, kde se barva štítu blíží barvě textu. Základní pravidlo zní, že všechny stíny v jednom nápisu mají jeden směr a jednu délku, obvykle odvozenou od šířky dříku — polovina nebo dvě třetiny bývají dost.
Vržený stín je plochý posun tvaru. Blokový stín spojuje písmeno s jeho posunutou kopií plnou plochou a působí jako vytažení do hloubky. Obojí se maluje po celém řádku najednou, nikoli písmeno po písmeni, protože jinak se směr rozjede.
Kontura jako poslední tah
Tenká linka po obvodu písmene sjednotí drobné nepřesnosti tahu a dodá nápisu ostrost. Maluje se až nakonec, štětcem výrazně tenčím než na plochu, a vede se plynule přes celé písmeno — ne po krátkých úsecích. Kontrast se volí střídmě: tmavá kontura na světlém písmenu drží tvar, ale příliš silná ho zavírá a opticky zmenšuje.
Objem se dá naznačit i světlem: úzký světlý pruh podél jedné hrany dříku, opět jednotně na celém řádku. Čím méně efektů, tím spolehlivěji nápis funguje na dálku.
Příprava podkladu a ochrana hotového nápisu
Životnost malovaného štítu je z větší části dána tím, co je pod barvou. Dřevo se brousí, zbavuje prachu a napouští, aby se do něj nedostávala vlhkost hranami a čely. Plech se odmastí a opatří základem podle materiálu. Starý nátěr se přebrousí do matna, protože email na lesklý povrch nepřilne, i když na první pohled kryje.
Podkladová barva má být téhož systému jako nápisový email. Kombinace nesourodých systémů — třeba syntetiky na nedostatečně vyzrálou akrylovou vrstvu — se projeví až po měsících, zvrásněním nebo odlupováním hran písmen.
Co dělat po dokončení
- Nechat email plně vytvrdnout, ne pouze zaschnout na dotek; u syntetik jde o dny, ne hodiny.
- Přelakovat jen tehdy, je-li lak s barvou snášenlivý; zkusit napřed na vzorku.
- Hrany a spodní čelo desky ošetřit stejně pečlivě jako čelní plochu.
- V exteriéru počítat s tím, že jižní strana vybledne dřív než severní.
- Čistit vlažnou vodou a měkkým hadrem, bez abrazivních prostředků.
Opravitelnost je vlastní přednost ručního nápisu. Poškozené písmeno se dá přemalovat na místě, aniž by se měnil celý štít — pokud je zaznamenáno, jaká barva a jaký odstín byly použity.
Tempo práce a postavení ruky
Ruční písmo se nepíše pomalu. Pomalý tah kolísá, protože ruka má čas na drobné korekce a všechny se otisknou do hrany. Rychlost je proto součástí přesnosti: nabrat, umístit špičku, přitlačit do plné šířky a dojet tah bez zastavení. Chyba se neopravuje uprostřed, řeší se až po zaschnutí.
Postavení těla určuje, kam ruka dosáhne bez otočení zápěstí. Malíř se staví tak, aby tah vedl přirozeně k sobě, a desku otáčí, místo aby otáčel ruku. U svislých ploch pomáhá opěrná tyč — dlouhá lehká hůl s měkkým koncem, opřená o okraj plochy, na kterou se položí předloktí.
Cvičení, které se vyplatí opakovat
- Řady rovnoběžných svislých tahů stejné délky a šířky, dokud nezmizí chvění.
- Ovály na jeden tah, střídavě po směru a proti směru hodinových ručiček.
- Dlouhé vodorovné linky vedené pouze pohybem předloktí.
- Opakování jednoho slova ve třech velikostech se stejným rytmem mezer.
- Přepis téže abecedy dvěma šířkami dříku, úzkou a širokou.
Postup se pozná spíš na stálosti než na jednotlivém povedeném písmenu. Když deset stejných tahů vypadá stejně, je ruka postavená; do té doby jde o náhodu.
Kontakt a povaha projektu
Fliteve je nezávislý informační web věnovaný štětcovému písmomalířství a ručně malovaným vývěsním štítům. Publikuje výhradně redakční texty — postupy, vysvětlení a poznámky k řemeslu. Neprodává materiál, nenabízí kurzy ani zakázkové malování a nevede žádnou formu objednávek.
Máte-li dotaz k obsahu, upřesnění nebo věcnou opravu, napište na [email protected]. Podrobněji je projekt popsán na stránce O projektu.